Simona Horčičková

Každá duchovní cesta má specifický způsob nebo prostředky k dosažení cíle osvobození nebo chcete-li, nalezení Boha.  Těchto cest je tolik, kolik jen může být hvězd. Vyznám se, že mou cestou je  aštanga jóga (také označována jako aštanga vinjása), která mi otevřela srdce. Tato hluboká duchovní praxe může být nezasvěceným pozorovatelem někdy vnímána spíše z fyzického hlediska.  Pravá podstata této praxe by však nemohla být nikdy naplněna bez správných úmyslů, bez správné diety, či bez dodržování morálních principů známých jako jama a nijama a dalších kroků, které jsou její součástí. Její fyzická podoba, je však právě jen jedením z těchto aspektů. Byť pro mnohé je její fyzická náročnost vábničkou, jejímuž kouzlu podlehnou, nevnímala bych to, a priori, jako něco nežádoucího, ale spíše jako položení základního kamene k obsažení celého komplexního, duchovně transformačního systému aštanga jógy. Tak jak se pomalu otevírá a uvolňuje naše fyzické tělo, můžeme hluboce prostupovat do našeho nitra, které by nám bylo třeba jinak uzavřené.

Na aštanze je krásné, že nabízí v jeden okamžik  upevnění disciplíny, pevné morální hodnoty,  duševní očistu, posílení fyzického těla, kontrolu dechu, koncentraci, meditaci a vnitřní spokojenost. Často se o ní, oprávněně, hovoří, jako o meditaci v pohybu.  Je to v podstatě takový balíček, který každý den rozbalíme zároveň se svojí podložkou. V tom balíčku nás však pokaždé čeká nové překvapení, nová zkušenost a nové prožitky.  Je to doslova, jako bychom na podložku každý den vstupovali tak, jako by to bylo poprvé, ale zároveň je v té praxi něco konejšivě známého a blízkého.  Někdy praxe plyne lehounce, jako ve snu a člověk si ani neuvědomí, jak se vlastně ocitl na konci v savasaně. Někdy jde praxe ztuha a tělo je jako z olova a o to víc nás pak může odměnit hlubokým duchovním prožitkem ve chvíli, kdy to třeba i nejmíň čekáme.

Ať už jsou však naše očekávání, motivace, zdravotní stav či obavy jakékoliv, tím, že si pravidelně stoupáme na podložku a formou určitého „úsilí bez úsilí“ fyzicky praktikujeme předepsaný sled asan příslušné série, můžeme pochopit jedno, že praxí asan vše jen začíná, a že jóga není jen to, co se odehrává na podložce, ale především to, co se odehrává mimo ní. Jinými slovy asany můžeme praktikovat pár hodin denně, ale jógu praktikujeme celý den – celý náš život.

To mě zároveň přivádí také k tématu pokory.  Pokud bych si měla vybrat jen jedinou věc, kterou mě jóga obdarovala, tak je to právě pokora.  Skláním se před hlubokou pravdou jógy a jejích velkých Učitelů, pokorně se obracím k přírodě i lidstvu, jako takovému. Každý si svým karmickým konáním naplňujeme své osudy, ve své Jednotě usilujíce o Poznání.  Nekonečné Poznání, které je však zároveň tak velké, aby se vešlo do našeho srdce.

Om