Barbora Pencová

Když v rámci praxe přejdu do mé oblíbené ásány, bojovníka II, vždy si připomenu, jak důležité je bytí v přítomnosti. Nežít minulostí, která je někde za námi, ani budoucností, ke které se natáčíme. Užívat si přítomnosti, umět s každým nádechem o něco povyrůst a s každým výdechem najít stabilitu a své kořeny. Tím je pro mě jóga.

K józe jsem přičichla před pár lety, v mém okolí tradičně jako jedna z posledních. Stejně jako jsem v počátcích odsuzovala Harryho Pottera, aniž bych jeho příběh vlastně znala, jsem to samé prožívala s jógou. Z hodiny jógy týdně se brzy staly dvě, až jsem zjistila, že se mi postupně překopal denní režim tak, abych každé ráno mohla alespoň chvíli zakotvit na podložce a věnovat se své praxi. Z mého studia na VŠCHT mě nejvíce ovlivnilo tamní úžasné jazykové oddělení, kdy nezapomenu na otázku naší angličtinářky, kam vlastně v životě směřujeme a čeho bychom rádi dosáhli. A já jsem bezmyšlenkovitě odpověděla, že bych chtěla přispívat k radosti lidí kolem mě. A tak se nakonec taky stalo. Místo v laboratoři jsem nakonec našla své místo v učebnách angličtiny a na podložce.

Na józe mě fascinuje, že dokázala zkrotit mou zrychlenou povahu. Díky józe jsem se naučila více prožívat přítomný okamžik, mít ráda své tělo a pohlížet na svět kolem nás trochu z jiného úhlu. Je úžasné, že čím více toho člověk v józe poznává, tím více zjišťuje, kolik toho ještě neví. Mezi lidmi praktikujícími jógu jsem si našla spoustu přátel a zjistila, že nejsem jediná bláznivá plující si na svém obláčku.

Ve své praxi se věnuji vinjása józe a jivamukti, užívám si plynulost pohybu jako nádhernou souhru s dechem a radost z této souhry se snažím předávat i na svých lekcích.