Jiřina Vacková
Od útlého dětství jsem neustále v pohybu. Babička vždy říkala, že jsem jak z hadích ocásků.
Když jsem někde viděla díru, šup do ní. Když strom, šplh na něj. Když kaluž, skok do ní, když žebřík, hop na něj, když větev, visím hlavou dolů. Abych svoji energii zužitkovala, přihlásili mě rodiče do Zušky na dramaťák a příčnou flétnu. Zde došlo k prvnímu setkání s vědomou prací s dechem: Když se dobře nadechneš uhraješ a umluvíš vše.
Na gymnáziu jsem začala běhat. Tady se zrodila touha zdolávat výzvy. Um rozložených sil právě díky kontrolovanému dechu. Po maturitě DAMU, hodiny zpěvu, řeči, herectví a akrobacie. Pořád jsem se setkávala s faktem, že dech má přímý vliv na to, co a jak dělám. Čas běžel. Angažmá v divadle, cestování, nároky na výkon se zvyšovaly s příchodem rodiny a já v tom všem zapomněla dýchat.
Až když mi moje tělo definitivně vypovědělo službu, došlo mi, že to musím změnit. A světe div se, byla to právě jóga, která mě pomohla poskládat se zpátky, mít zase radost ze života a z pohybu.
Od té doby vstupuji na podložku dobrovolně. S láskou, úctou a pokorou ke svému tělu a k sobě vůbec. Protože Tělo je chrám a dech zpívá jeho píseň.
Jóga je pro mě pozvánkou k integritě. Učí mě zpomalit, zastavit se, ale vášeň pro pohyb zůstává.
Zvu vás tedy také….